ARDOS cvičení 5.4.2025
Radioklub Armády České republiky představil v roce 2024 projekt ARDOS, který má v budoucnu nabídnout složkám veřejné správy, městům a obcím, IZS a samotné Armádě České republiky služby, jež budou poskytovat dobrovolníci z řad radioamatérů a dronařů. Katalog těchto služeb se připravuje. Nicméně projekt ARDOS je živý a aktivní. Několikaměsíční přípravy na první cvičení v rámci projektu ARDOS vyvrcholily 5. dubna 2025. V tento den se na několika předem domluvených místech v České republice sešly téměř tři desítky dobrovolníků z řad radioamatérů, aby simulovaly spojení s nadřazenou jednotkou a předávání informací až do samotného řídícího centra v Bechyni. To vše jako součást pravidelného cvičení spojovacích vojsk Armády České republiky, nesoucího název FECL.
Jedno z vybraných míst, které mělo v rámci cvičení ARDOS za úkol předávat informace nadřazené jednotce, byl Baldov u Domažlic, základna radioklubu OK1RDO. Náš úkol byl jasný: dle předem připraveného scénáře poslat zvolenou technologií několik datových zpráv do nadřazeného stanoviště KOPIS Plzeň, kde čekali opět radioamatéři, aby informace dále předali dle plánu. Zvolená technologie byl systém WINLINK v pásmu 40 m, tedy frekvence v rozsahu 7.000 MHz až 7.200 MHz. Zprávy se měly pomocí WINLINKu předat jako P2P, tedy nikoliv na bránu, ale na konkrétní proti stanici. K dispozici byla jako náhradní řešení připravena brána WINLINK kdesi u Ostravy. Před vyhlášeným datem samotného cvičení, tedy před 5. 4. 2025, jsme si několikrát vyzkoušeli, že nám P2P režim WINLINK funguje a že se bez problémů dostaneme na ostravskou bránu. Zkoušeli to všichni, kdo se do projektu ARDOS postupně zapojili. Někteří tím žili několik týdnů, jiní, jako já, si to párkrát zkusili týden předtím. Na WINLINKu nakonec není nic až tak složitého.
Na pomoc jsem si na tuto akci přizval Martina OK1MDX a přidal se k nám Jirka OK1NMJ a Standa OK1SH. Nechyběla podpora od Romana „Ponocného“ OK1HRD – koneckonců, v Domažlicích je vždy podpora a vždy velmi milá a vstřícná, oni to ti Chodové mají v krvi. Ráno jsme dorazili na místo kolem osmé hodiny. I když se na internetu psalo o přicházejícím návratu zimy, nahoře na Baldově jsme odložili bundy – sluníčko nás doslova opékalo. Začali jsme zapojovat radiostanice a počítače, které jsme si v podvečer, den předtím, na Baldov dovezli. Také antény jsme měli připravené, takže se jen vše propojilo a mohlo se začít. Antény jsme na doporučení od těch, kteří to znají, provedli nízko nad zemí, aby byly NVIS. Vojáci (a jiní radioamatéři ve světě, hlavně ti, co se věnují podobné činnosti, tedy nouzovým situacím) používají NVIS pro spojení na krátkých vlnách na malé vzdálenosti. NVIS anténa by měla vyzářit energii kolmo nahoru a měla by se tak odrazit pod menším úhlem a dopadnout blíže. Nebudu lhát, nic o tom nevím a nemám s tím zkušenosti. Já lovím hlavně dálky, takže moje dosavadní radioamatérská praxe byla o tom, jak udělat anténu, která bude vysílat co nejdál.
Na místě v areálu radioklubu OK1RDO jsme využili pergolu, s tím, že kdyby snad náhodou sprchlo, budeme pod střechou. Veškeré antény, kabely, radiostanice, počítače a baterie jsme si přivezli, nic nebylo místní a nebyli jsme připojeni na elektrickou energii, vše jelo z baterií (nejčastěji lehké LiFePO4). Notebook jsme měli připojený na powerbanku, která umí PD 20V/65W. V devět hodin začalo testování připravenosti pomocí JS8Call. Když jsme dali na JS8Call výzvu, ozvali se jen Angličané, Skoti, Španělé. Na pásmu probíhal brzy ráno nějaký závod a do ARDOS skupiny na Signálu někdo napsal, že podmínky jsou velmi mizerné – dokonce se zmiňovala nějaká sluneční bouře. A byla to pravda. Trvalo nám pěkně dlouho, než jsme se vůbec na někoho z kolegů v České republice „dostali“ – jako loterie, chvilku to procházelo, chvilku ne, někdy kousek zprávy, někdy celá. Zatímco Martin a Standa hlídali komunikační kanál JS8Call (taktéž na 40m pásmu), já jsem se snažil navázat P2P spojení pomocí WINLINKu na domluvené frekvenci. Nešlo to a nešlo. Pomocí JS8Call jsme nakonec předali informace o změně zarušené původní frekvence, ale ani na té nové to nešlo. Na pásmu se ozýval nějaký radar (se strašně širokým záběrem) a nebo stanice, které samozřejmě neměly tušení o tom, že si něco zkoušíme. Koneckonců, byla sobota. Zkoušel jsem pak na WINLINKu i tu bránu u Ostravy, a pak i jiné brány, v Rakousku, v Polsku, ve Francii, ve Švýcarsku… ani ťuk. Nechodilo nic. A nechodilo to téměř nikomu.
Martina napadlo zkusit zvednout anténu, prostě jeden její konec dal nahoru na strom, mohlo to být deset, možná lehce přes deset metrů. A trošku se to zlepšilo, ale žádný zázrak. Je také možné, že to nebylo zvednutím antény, ale tím, že se postupně podmínky zlepšovaly. Na druhé straně kluci v Plzni na KOPISu, což byla naše protistanice v tomto cvičení, se rozdělili. Část týmu KOPIS skočila do auta a vyrazila na nedaleký kopec, prostě mimo město a nahoru. Tak postavili anténu, připojili rádia a zkusili to na nás WINLINKem P2P. Prošlo to. Poslali jsme si první ze čtyř dohodnutých zpráv – reportů. Nicméně, i když to byl značný posun, nebyl stabilní. Oddělená výjezdní skupinka z KOPISu musela tu zprávu dostat ještě na KOPIS, což se podle dostupných informací také nedařilo. Začalo se zatahovat, slunce se schovalo bůhví kde a objevil se větřík. Zima je tady. Jedeme dál. S postupem času se podmínky zlepšovaly, nakonec se nám sice nepodařilo udělat nějak spolehlivě spojení na blízko, ale začala fungovat brána u Ostravy. Hurá! Zbytek domluvených zpráv jsem naposílal na ostravskou bránu a pak jsem (z mobilu, signálem) dal echo na KOPIS, že si to musí odtamtud vyzvednout. Mezi tím jsme se s KOPISem spojili i telefonem přes plzeňský převaděč OK1BPL, který odbavuje prakticky celý Plzeňský kraj.
Zhruba kolem půl třetí odpoledne začínáme balit, máme splněno a někteří už mají jiné plány. Z konverzace na Signálu se dozvídáme, že jsme mezi prvními, kdo balí – většina týmů ještě něco posílala nebo na něco čekala. Oznámili jsme QRT (to je v radioamatérštině stav ukončení provozu). Popravdě řečeno, už nás to ani moc nebavilo. Během dne se u nás dvakrát objevil i úžasný pan Stanislav Antoš, starosta města Domažlice, a s ním jeho kolegyně z krizového řízení města Jitka Kalíšková. Oba dva tak vyjádřili podporu města, které s radioamatéry úzce již několik desítek let spolupracuje. Přijelo se také podívat několik náčelníků od HZS (jak místních, tak i z centrály z Prahy) a nechyběl ani zástupce dobrovolných hasičů Domažlice. Všichni byli zvědaví, lační po informacích, co to děláme, proč to děláme a jak se nám daří. A protože se trousili skoro po jednom, tak jsme pořád dokola opakovali to samé: že to umíme, ale že nejsou podmínky, že to umíme, ale na jiné technologii, že to umíme, ale plán na cvičení byl jasně daný. Přidali jsme vyprávění o našem koníčku, o tom, jak pouštíme balóny, které nám létají do Číny, o tom, jak běháme po parcích s batůžkem, o akcích pro děti, o tom, jak fungují rádiové vlny a o spoustě dalších věcí. Vlastně nakonec to byla prima osvěta a prima popovídání. Zasmáli jsme se a vyměnili si navzájem nějaká moudra.
Akce se povedla, ne že ne. Z mého pohledu byla technologie zvolena špatně. Ti, co mají zkušenosti s NVIS anténami, se dušovali, že to musí fungovat a už tisíckrát fungovalo, i na těch 50 kilometrů. Nechci se hádat, nevím, kde je pravda, nemohu potvrdit ani vyvrátit. Informace jsme nakonec předali, i když jsme se při tom dost opotili a dost si zanadávali. Zda by se takto mohlo postupovat i při opravdové katastrofě, těžko říci. Radioamatéřina je někdy duchařina, někdy fungují věci, co by neměly, jindy nefungují věci, co by měly. Ale máme v hlavě spoustu nápadů, jak by to šlo udělat lépe, nebo pojďme tomu raději než "lépe" říkat "JINAK". Ta krátká vzdálenost přímo volá po 2 m pásmu a využití např. packet rádia – staré dobré klasiky. Jsem přesvědčen, že by to bylo efektivnější, tam se na odrazy nehraje a navíc nás jakákoliv sluneční aktivita nechává v klidu. Třeba se další cvičení uskuteční na pásmech 2 m a 70 cm, kdo ví.
Podle reakcí kolegů radioamatérů, kteří se podíleli na cvičení ARDOS, byla většina z nich nadšena, plná pozitivních dojmů a výsledek považují za skvělý. Vedení Radioklubu Armády České republiky nyní výsledky a průběh vyhodnocuje a podle prvních informací jsou taktéž velmi spokojeni. Více informací na Facebooku Radioklubu AČR.
Už před nějakou dobou jsem se rozhodl, nikoliv tedy na základě cvičení samotného, že mě úplně data a jejich přenos na krátké vzdálenosti nebaví. Od projektu ARDOS i ze samotného Radioklubu Armády České Republiky jsem odstoupil dle plánu po ukončení cvičení. Za tu krátkou dobu, co jsem na projektu ARDOS mohl kooperovat s kolegy, jsem se potkal s fajn lidmi, dozvěděl se spoustu nových informací, vyzkoušel věci, o kterých jsem neměl ani páru. Stálo to zcela určitě za to. Projekt ARDOS i činnost Radioklubu Armády České republiky budu sledovat a budu jim držet palce. A budu doufat, že jednou, pokud bych to náhodou potřeboval, mě nějaký dobře vycvičený radioamatér zachrání. Možné je i to, že se časem vrátím mezi ty nadšence. Nevylučuji nic. Teď si jdu svojí cestou. Mám pár nedodělků z minulosti a pár plánů do budoucnosti. Hlavně si musím dát dohromady zdraví a věnovat se rodině.
PS: Na místě zbylo i malinko času na vytažení drona a pořízení pár fotografií ...
73, Michal OK1SIM
Oficiální web Radioklubu Armády ČR
