Běžný dubnový víkend. Od pátku padá děšť z oblohy - prší. V sobotu odpoledne odjíždí rodina k babičce na zbytek víkendu. Přestává padat voda z nebes a mě se zdá, se že sluníčko by mohlo malinko vylézt z mraků ven - možná. Tak se dívám rychle na mapu oblastí programu WWFF, vybírám blízké místo (které jsem zatím ještě neaktivoval) beru do ruky batoh s věcma na vysílání a téměř běžím do auta. Za 17 minut jsem na místě - na místě kde parkuju. V autě ještě beru druhou bundu, nasazuji správné boty do terénu - odcházím a jsem neskutečně rád, že jsem na čerstvém vzduchu - i když je zima a vypadá to, že asi začne znovu pršet. Nevadí, nevzdám to. Jdu zhruba třicet minut a už už jsem na místě kde začíná kousek od asfaltové stezky park do kterého mám namířeno - Přírodní památka Pod starým hradem, OKFF-2113.
Dostat se dovnitř Přírodní památky Pod starým hradem nebude tak jednoduché jak se na první pohled ukázalo. Vybral jsem si původně spodní část, pod kolejemi, jenže na místě zjištuji, že tato část je kompletně oplocena elektrickým ohradníkem a uvnitř se pasou krávy a koně. Obcházím to a snažím se tam dostat “zezadu”. Celkem husté křoví, pak tráva, vidím koleje (hlavní dvoukolejná trať Plzeň - Praha), ale bohužel do místa kam jsem se chtěl dostat se prostě nedostanu - ohradník, dobytek. Ok, co teď? 40 minut zpátky k autu, pak ještě kousek abych to celé obešel přes most a přes koleje a dostal se do druhé části. A nebo “přejít” koleje v 5ti sekundách a být tam kde chci být. Jenže po těch kolejích jezdí rychlíky, v obou směrech najednou. Sakra, nechci umřít kvůli aktivaci Flóry a Fauny. Přemýšlím, radím se sám se sebou, říkám si, že to riskovat nebudu, pak zase že to risknu, pak zas že ne, pak že jo a nakonec …. jdu a přeběhnu ty koleje … dvě minuty po tom jede vlak - tak rychle, že bych nestihl ani prd. Jsem vůl - ale jsem na druhé straně a můžu vysílat.
Poměrně blízko od trati začíná malý lesík a na jeho kraji je myslivecký posed. Anténu hodím na nedaleký poměrně vysoký strom, stáhnu ji k posedu, pěkně nahoru a tam si také vylezu a sednu a budu tam odsud vysílat. Super plán. Vážím 145 kilo, lezu na dřevěnej posed, to jsem ale blázen, jsem tam, třese se to, ale dokázal jsem to. Anténa natažená. Posed je nahoře dost malej, sedátko málo hluboké, přivážu batoh k jedné postranní kládě, aby nespadl, vysílačku pokládám do napůl otevřeného batohu, baterie zůstává uvnitř, takhle to snad nespadne. Zapnu to a … no ty vole, rušení S7 až S9 - jasně, vždyť jsem přece u elektrifikované hlavní trati a ještě hezky vysoko jsem si natáhl anténu. No ale předělávat to nebudu, asi začne pršet, je zima, prostě to zkusím a nějak to dopadne.
Začal jsem dávat výzvy, nejdřív nějakej němec, druhá byla česká stanice, Filip OK1GOD, dal mě na cluster WWFF, což jsem teda nejdřív nevěděl - po chvilce se ozve pár stanic, ale zase nic. Výzvy dávám dávačem, nechce se mě v té zimě tam hulákat. Občas se někdo ozve, pak se objevuji na clusteru DXheat, přichází mě notifikace na hodinky - a začíná pile-up, to co mám rád a to proč to dělám - užívám si, jsou to takové vlny, pár stanic se překřikuje, pak je čas na pokec, pak zase pár stanic přes sebe. Nakonec jsem udělal 85 spojení, jsem překvapený, čekal jsem s bídou deset dvacet kvůli silnému rušení od železnice. Spokojeně pořídím pár fotek, začnu balit. Za celou dobu nepršelo, ale byla zima, ohřívám si prsty od horká radiostanice, která prostě topí - rozpálený chladič je prostě v tu chvíli super věc. Sbaleno a jdu k autu, 20 minut, zouvám boty, bundu, startuji a odjíždím. Bylo to super, po sedmé jsem doma. Kdyby mě nebyla taková zima, asi bych zkusil i 20m pásmo, ale co už - příště.
A přesně takhle se mě to líbí. To je ten zážitek. 73 & 44
Michal OK1SIM